Úkol zněl jasně:
Co nejživější, nejdivočejší, a zároveň uživatelsky přátelská a produktivní.
Prostor, kde si užijí všechny smysly.
V naší zahradě se neryje, neběhá se tu s konví, téměř nepoužíváme mechanizaci.
Kupujeme pouze sazenice a nářadí, materiály jsou přímo ze zahrady nebo recyklované.
Zahrada je po domluvě veřejně přístupná, samosběr jejích produktů možný.
Celý pozemek je vytvarován pro co nejefektivnější rozvod a zadržení dešťové vody.
V létě je to džungle protkaná intuitivní sítí cestiček, které návštěvníka provedou všemi zákoutími bez slepých konců.
Je to tak trochu arboretum - jsou zde vysázeny stovky dřevin více než 150ti druhů a odrůd.
Téměř polovina z nich plodí ovoce, zbytek podporuje život v zahradě.
Vyloženě okrasné rostliny tu téměř nenajdete.
V designu zahrady je využito mnoho permakulturních principů, rozvržení prostoru se řídí pravidly zenových zahrad.
V zájmu co největší "organičnosti" tu vládne asymetrie a flow.
Poslední video procházka po zahradě (další tu)
Letos je zahrada ještě divočejší než "normálně" - jelikož nevíme, co bude dál, dělám pouze nejnutnější práce.
Hlavním zahradníkem je tu příroda, jíž necháváme maximum prostoru.
Údržba je minimální, co nejšetrnější a pokud možno nerušivá. Jen taková, aby se dalo pohodlně projít.
Zdánlivá zanedbanost je naprosto záměrná.
Není tu místo, kterého bych se nedotkl - zahradu tvořím vlastně jako živou sochu, pokud to lze, tak holýma rukama. Každý kámen, klacek...
Cyklistům neunikne podobnost stezek se Singltrekem - i ty naše jsou inspirovány přírodou, a jsou rozvrženy tak, aby byly nejen funkční pro obsluhu, ale zároveň zábavné pěšky nebo na kole. Sami tu občas jezdíme 🙂
Původní stav zahrady (podzim 2014)
